Je to normální v našem vztahu?

Ahoj, mně je 18 a přítelovi je 22, jsme spolu už 3 roky. A oba máme rozdílný názory.

Přítelovi strašně vadí, že málo uklízím i přestože celý týden bývám ve škole do 5 hodin. A když se musí snažím vysvětlit, že jsem celej den ve škole, přijedu dlouho domů a jsem unavená, tak argumentuje tím, že on je celý den v práci i, když není zaměstnanej (často pomáhá rodičům a je pořád pryč). Stěžuje si na to, že semnou není taková zábava, jako by si on představoval. Nelíbí se mu intimní život (má pocit, že to musí řídit on a musí si o to pořád říkat). Od mých 17 let mě živí, platí mi školu a stará se o mě (mám špatný vztah s rodiči).

A co mě vadí na něm?

Vždy, když se mu snažím něco vysvětlit (co a jak je, nebo proč tak je) jeho odpověď je 'Já to chápu, ALE...', ale nechápe to a jede si prostě furt to svoje, má svůj názor a svoje argumenty. Například, s tím uklízením. Podle něho jsem ženská, tudíž bych měla dělat 'ženské práce ' (uklízení, vaření atd.), ale nedokáže pochopit, že vstávám každý den o půl páté ráno, odjíždím do školy, ze školy přijedu o půl šesté večer, já jsem unavená a vyčerpaná, musím se připravit na další den školy, ale on ještě požaduje úklid baráku a připravenou večeři přímo pod nos. Občas se cejtim, že chce, abych byla jeho druhá máma (sám to přiznal) :) Já to chápu, že jsem holka, ale abych dělala většinu prací, to pardon, ale ne e. Je pravda, že on se stará o věci ohledně baráku. Nedávno jsem mu říkala, že když jsem ženská a mám se starat o chod domácnosti, tak on by měl bejt chlap a chodit do práce a nosit peníze. No. Práci nemá. Ale peníze jsou, zatím. Práci údajně hledá. Já mu říkala, že bysme se na tom mohli podílet o domácí práce oba dva. No. Nesouhlasil. Další věc. Jeho humor. Neříkám, občas se mu to povede, ale kolikrát je to fakt trapný. Pořád si ze mě dělá srandu, kdyby jen z maličkostí, tak neřeknu půl slova, ale on si utahuje i z vážných věci, což mě opravdu dosti vysírá. Příklad: Po tom, co jsem si udělala řidičák, tak dva a půl měsíce jsem mu dělala řidiče (z nevážného důvodu, neměl řidičák). Kamkoliv potřeboval odvést, tak jsem ho odvezla, párkrát mě vzbudil brzo ráno, protože někam potřeboval, já šla a odvezla jsem ho, vozila jsem ho, když se někde opil s jeho tátou atd. Nedávno jsme byli na návštěvě u jeho kamaráda a jeho taťka naznačil, že ho budu vozit ještě dlouho a můj přítel na to odvětil, že už jenom to ne. Myslel to jako vtip, ale doslova se tomu smál jenom on. Všichni na něj jenom koukali. Nedokáže mě brát vážně, to mi taky vadí. Přijde mi, že on všechno bere na lehkou váhu. Taky mi docela vadí, že si na mě nedokáže udělat pořádně čas. Během pracovního týdne to chápu, ale ty víkendy mě mrzí. Rok pracoval v zahraničí a většinou, když se vrátil na 10 dní domů, polovinu času pomáhal svým rodičům, druhou polovinu z většiny věnoval svýmu nejlepšímu kamarádovi a na mě potom zbyl den, max dva dny. Argumentuje tím, že všechno vymýšlí on a že bych měla něco vymyslet i já. Když jsem něco vymyslela já, většinou se mu nechtělo, tudíž jsem pak už neměla chuť něco vymýšlet. A ještě taková třešnička na dortu. Když pracoval v zahraničí, používal účet na seznamce za účelem 'povídání', ale nepřišlo mu to ani malinko blbý z důvodu, že neměl zaječí úmysly. Přišlo mi to jako podvod. A i když se to snažil omezit, stejně to několikrát porušil (teď už ten účet nemá).

Jaký na to máte názor vy? :) Rozejít se nechceme, ale zajímá nás názor i ostatním lidí, protože na to máme oba svůj názor.