Zkoušel jsem v pracovním týdnu fungovat v Praze bez plastu
- Snídám někdy kolem 10:30-11:00, ovoce + kefír jogurt. Krámy mají vždycky nějakou možnost ve skle. Ovoce si nedávám do mikroténu nikdy. Pohoda.
- U oběda, pokud jsem šel s kolegy ven, jsem přesunul zodpovědnost na restaurační zařízení, kde by tenhle pokus asi nedopadl vůbec. Jeden den jsem měl polívku z krámu ve skle.
- Večere doma vařím(e), v zimě asi nikdy nejíme studený ("chleba a něco na to"). Zelenina zase bez mikroténu, na pečivo jsem oprášil látkový pytlíky, který jsme doma jeden čas provozovali. Pro maso jsem šel k řezníkovi (mikrotén). Těstoviny bez plastu koupit nejdou. Rýži máme doma 15kg pytel ze Sapy (v plastu). Passata ve skle. Feta v plastu (není alternativa). Plátkový sýr/šunka pro děti k svačině u řezníka papír s plastem (není alternativa kromě mikrotenu). Mléko ve skle.
Je to hysterický? Z mýho pohledu ne.
Byla to námaha a pruda? Teď ne. Ale dlouhodobě by byla, zvlášť v létě s rodinou. Všerůzný pitíčka, kelímky, jednorázový příbory, stánky, bistra, atd. Neplánuju už čekat až to bude nařízené za pár let z úrovně státu nebo z EU a dává mi smysl řídit se 80/20 už teď.
Dá se nad tím mávnout rukou? Podle mě už ne. Ale než nám to (nadpolovičně) dojde, bude situace ještě mnohem horší:
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/38761590/
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/tomas-cajthaml-vedec-mikroplasty.A200604_101228_domaci_lsv
Disclaimer: Uvědomuju si, že téma je pro spoustu lidí trigger (pomooc aktivistická agitka), nebudu si k nikomu stoupat u pisoáru a mluvit mu do duše, protože konkrétně plasty jsme si jako společnost tak zaryli pod kůži (pun intended), že se k tomu každý (zatím) musí postavit podle svých vlastních priorit.